Tante, Delete, já chápu, že z pohledu učitele je to na bednu. Taky ale nemá smysl vydávat energii tam, kde o ní není zájem.
Jak píšete samy, za tenhle stav může celý systém školství, nadšení mladé učitelky nezmění to, co se po devět let dělo špatně.

Jak bych to řešila... Nejsem učitelka a nevím, co přesně je nutné dodržet. Pokud je nutné, aby měli určitý počet známek z konkrétní látky, nezbývá než jim ty pětky nasázet, ale ne s naštváním nebo z pocitu pomsty, ale s vysvětlením, jaký popsala Delete. Je totiž rozdíl ve formě, jakou se to podá.
Využila bych následující hodiny k vysvětlení, kam jejich chování může vést a i bych jim vysvětlila, že já jako učitelka musím taky dodržovat pravidla (o kterých děcka možná nemají ani páru), že si nemůžu dělat co chci, a jestli oni nehodlají vůbec spolupracovat, tak můžou taky propadnout a jestli takovou zkušenost potřebují, tak jim jí ráda umožním.

Prostě bych jim to polopatě vysvětlila. I když si o sobě myslí kdoví co, jsou to pořád děti, které je potřeba vést a ne se na ně nasírat. I když chápu, že trpělivost učitele má své meze.

Asi bych na místě učitelky s nimi chtěla dělat a probírat věci, které je můžou zajímat, třeba jak si představují školu kam se hlásí, co od ní očekávají. Co by chtěly v životě dál dělat, jestli o tom přemýšlí.
To se ale bohužel netýká španělštiny no.