Šetříme dětem na knížku...

Původně jsem plánovala jim tu knížku věnovat k 18. narozeninám, ale možná to nakonec udělám jinak, protože by mi bylo líto, kdyby to rozfrcaly bez uvážení a jak to tak vypadá, hrozí to....

Jsou to peníze, které bych ráda využila buď na jejich vzdělání nebo do začátku samostatného života, rozhodně to ale nebude víc než na několik nájmů nebo zhruba dva roky studia, zejména pokud se bude platit školné. Já si při škole taky musela přivydělávat, manžel VŠ vystudoval (a tedy i komplet zaplatil) v době, kdy už měl rodinu a čtyři děti, takže ani my, ani děti nepovažujeme za nutné, aby byl dodržený klasický model SŠ - VŠ - práce - rodina nebo SŠ - VŠ - rodina, naopak, tak nějak podvědomě cítím, že by se mi víc líbilo, kdyby šly děti po SŠ někam pracovat, kdyby nějakou dobu cestovaly nebo prostřídaly několik profesí, a pak teprve by šly studovat už s vědomím toho, co vybraný obor obnáší....a klidně i za cenu, že v tu dobu už budou mít vlastní rodinu a já jim budu hlídat jejich děti.....

Na druhou stranu, platíme hypotéku na hodně velký dům, takže si říkám, že když bude nejhůř a děti se na nás ve stáří vykašlou, bude co prodat a potom z čeho žít. Ten dům dává poměrně dost možností, jak vyřešit vlastní stáří i účinnou pomoc dětem. Cokoliv navíc beru jako bonus. Jsem škudlil, takže mi větší potěšení přináší peníze spořit než je utrácet, což je v tomto směru (myšlení na budoucnost) jistá výhoda. A vzhledem k tomu, že muž také není zrovna "užívací si" typ (ale neumí šetřit, spíš investovat, takže kdyby selhalo jedno, je naděje, že bude fungovat to druhé), tak dokud je z čeho škudlit a co investovat, je to dobré....zatím se nám tedy více vyplatilo moje škudlení (úspory pokryly výpadek příjmů na docela dlouhou dobu, aniž jsme museli sáhnout na investice), ale oba způsoby, jak vytvářet rezervy, mi přijdou fajn, jde spíš o to, co komu lépe vyhovuje.