Ahoj,

chápu tě! ...musím ale říci, že nejméně času jsem měla u prvního dítka a taky nejméně jsem stíhala a měla uklizeno, stále obří hromady prádla, které pak soucitně žehlil manžel.

A dneska? Stihnu si zpravidla pohrát s dětma každý den, ob den vařím, ob den uklízím. I když ted´ teda máme vyjiímečnou situaci, kdy manžel je na pul roku pryč, tak že mám paní na výpomoc. Chodí nám 1x týdně vyluxovat, vytřít a poutírat prach. Jinak stíhám celkem i žehlit.

...né, nechci tě uvrhnout do deprese, ale je to určitě tím, že tvé dítko je samo a musíš se mu věnovat. Dobré je ale naučit ho, že prostě doma je třeba něco udělat. Je to ti taková deviza do budoucna. Nějak jsem nepostřehla, kolik ratolesti je. Ale jakmile kluci chodili, vyfasovali hadřík a třeba nějaký sprej, samozřejmě naplněný vodou, přidělenou plochu, nejlépe nějaké dveře a to je zabavilo třebe na tu pul hodinu než jsem vytřela.

Naučila jsem se práci si rozkládat. Jeden den vařím a u toho láduji pračku a omeju WC a koupelnu, další den s dětma jen něco vyrábím a uděláme nějaký výlet do okolí nebo větší procházku. Po té zpravidla pak na dlouho usnou, tak mezi tím vyžehlím. Dokud jsme neměli paní na výpomoc, tak jsem si v néjaké chvilce vyluxovala byt a večer když všichni usnuli jsem třeba vytřela. Když vařím, nechám kluky v kuchyni krámovat ´mi pod nohama hrnce, nebo jim dám umělohmotné kelímky, nebo každému bramboru a škrabku a to mají taky zábavu na pul hodiny.

Jinak je to taky o prostoru. Dokud jsme bydleli v baráku, měla jsem taky poŘád pocit, že máme bordel. Než jsem uklidila nahoře, byl bordel dole. Vyluxovat a vytřít barák zabere více času a měla jsem vždy pocit, že když to neudělám najednou ,tak se prach roznáší a čisto stejně není.