Tak uvidíme endokrinologa, až sám nějak hormonálně onemocní nebo někdo blízký, jak se bude hlídat.
Tyhle kecy mám nejraději - od lidí, kteří to nezažili...mají SVOJE NÁZORY, ale ne ty samé potíže a prožitky.
Kdyby chtěli, mohli by...jasně že jo. Jenže pokud je tělo hormonálně v nerovnováze (u jakékoliv žlázy), je někdy těžké dělat nebo nedělat různé věci...člověk je rozhozenej, unavenej, vždyť kolikrát stačí těhotenství, a co to s člověkem udělá - nálady, chutě....všechno může být jinak.
A někdy samotné dodání hormonu nestačí, i když v krvi to vypadá OK. Třeba zdravá ŠŽ reaguje pružně uvolňování hormonů na různé denní situace, na počasí, stras atd...umělé hormony mohou někdy dávkově stačit, někdy ne...záleží na situaci.
A hodnotit nemocného člověka - zvláš´t od lékaře - se mi zdá dost nefér...vidí to jen za svého hlediska, vůbec NEVÍ, jak je některým těm jeho pacientkám...on vidí krevní obraz v normě a myslí si, že jsou ty pacientky "zdaravé" jako dřív, ale hodně jich ok fakt není...
Někdy stačí změnit léky, někdy ne...únava přetrvává a někdo to řeší těmi rychlými cukry a tak - aby mohl vůbec fungovat.
A u někoho stačí samotná substituce, aby mohl fungovat jako dřív.
Jenže třeba u autoimunitního onemocnění to leckdy tak není - a to si endokrinologové vůbec ale vůbec neuvědomují.