Asi ho ráda ještě trochu mám, když pořád nad vším tak přemýšlím a dumám,jestli dělám dobře. Ale zase si říkám, jestli to není spíš to, že mi ten týden chybí dcera, protože je s ním. Hlavně vím, že o dceru se dobře stará, a když vidím, jak o mě pořád se snaží, je bezradný a je z toho zničený, je mi ho líto, taky někdy uroním slzu, když se spolu o všem bavíme. Je mi to líto, ale moc nevěřím tomu, že by to někdy ještě mohlo být dobré. Je to ale spíš lítost, netoužím po jeho dotyku, objetí, to bych asi už bylo dávno zpátky.