http://www.psychiatrie-urban.cz/kontakt.html

Teď jsem si ho kvůli tobě googlila, nepamatovala jsem si jméno, jen adresu.Zjistila jsem, že to je Mudr. Ing, PhD....

Nicméně on sedl mně. Nevím,jestli jsme oba naladění na podobných vlnách, nebo jestli je jen dobrej v tom říkat, co chce člověk slyšet...

Dodnes si pamatuju, některý věty, vás asi neohromí,ale mě prostě ubírly na hysterii a sebelítosti. Pamatuju, jak jsem mu řvala, že to není spravedlivý, že se zrovna mě narodilo postižený dítě.Kolik prachů jsem dávala psotiženým dětem, FOD i jedný černošce v Africe atd.

Zarazil mě a říká: "Musíme si na začátku vyjasnit jednu věc. Spravedlnost neexistuje. Je to koncept, který vymysleli lidi.Je umělý. Život je chaos.Organická změť. Za to,co se stalo nikdo nemůže.Ano vy,ani nikdo nahoře.Tak přestaňte řešit proč a začneme jak."

Pak jsem taky říkala, že mám zničenej život, že budu muset přestat pracovat a starat se o něj do smrti.

On třeba řekl: "Jo a vy víte, co budete dělat za 10 let? Já třeba ne. Vy mi tady brečíte, jak bude postiženej a třeba nebude a vás naopak pozítří srazí a zabije auto.Navíc ať už se rozhodnete jakkoliv, žádný vaše rozhodnutí nebude nezvratný"

atd. atd.

Ono to zní banálně,ale posunuoval mě dál,že jsem pokaždý řešila jiný věci,až najednou zůstal obyčejnej smutek a ten pocit k "prasknutí" a na sebevraždu už nebyl.