Nevím příliš jak začít... jedná se o mého přítele. Znám ho dlouho, i když spolu chodíme relativně krátce, dříve jsme byli kamarádi. Dřív mě nikdy nepřišlo, že by měl nějaký problém, je fakt, že na veřejnosti se jakžtakž "kontroluje" funguje v práci i zájmové činnosti, je velmi výkonný, schopný, velmi ochotný pomoci, někdy zbytečně perfekcionistický... teď ho ale nic netěší, svoje si "odkroutí" ale po návratu domů má pocit marnosti, který často ústí do výbuchů vtzteku (verbálně). Všechno je podle něj špatné a bude jen hůř, nyní od něja často slyším, že by raději nebyl.
Vyvrchilo to teď, kdy je nemocný (chřipka), nějak ho to úplně zlomilo, když za ním přijdu a ptám se jak mu je, má v očích slzy, i když fyzicky už je mu skoro dobře. Prosšel složitým rodinným konfliktem, s rodinou se nestýká, je asi hodně osamělý, náš vztah je bohužel na dálku, ale ani v něm už nespatřuje někdy smysl.
Nevím co si počít, nevím, zda jsem to jen dří nevidlě, protože jsem ho znala povrchněji nebo má teď opravdu vážný problém. O návštěvě odborníka zatím nechce moc slyšet, pokud bych ho někam dostala,mám strach, že pokud hned něpřijde nějaký efekt, podruhé nikam nepůjde. Že mám jen jednu šanci.... nevím ale kam - psychiatr, psycholog? On je báječný člověk a nemůžu se dívat jak se trápí, když vlastně nevím proč, mám o něj strach, co když to nejsou jen řeč, ale co když opravdu o ukončení života uvažuje? Budu vděčná za všechny názory a rady.