Nečetla jsem tu diskusi celou, ale k těm dětným chlapům - myslím, že je potřeba dobře vědět, do čeho člověk jde, a že je velkej rozdíl, jestli do toho jde mladá bezdětná holka, která chce vlastní děti, nebo jestli jde už o někoho, kdo sám děti má.
Já bych v současný době bezdětnýho partnera asi nebrala, protože by mi připadalo, že mu bude chybět důležitej prvek v tom, aby chápal například to, že budou mít v mnoha situacích moje děti přednost a budeme podle nich měnit plány a rušit akce... třeba - nejen tohle, prostě bezdětnej nezažil a neumí život, kterej se přizpůsobuje dětem (a to je mám velký a dost samoobslužný). Zároveň pokud pominu neplodnost bych viděla trochu problém v tom, proč vlastně až do takovýho věku stále ještě neměl potřebu mít děti, o někoho se starat. Stejně jako bych nebrala někoho, kdo neměl dlouhodobej vztah - neříkám, že nutně musel projít manželstvím, ale vztahem, kterej má atributy manželství.
Jenže to říkám já, ve svým věku a se svýma dětma. Já už chci od chlapa něco jinýho. Nehledám někoho, s kým poviju tři vlastní děti a založím s ním rodinu.