Zažili jsme to mockrát v rodině a vždy jsme to nakonec nějak udělali - sami, bez babiček, jedna daleko, druhá stará a sama nemohoucí. Vždy se prostě na střídačku postaral ten, co zrovna mu bylo trošku líp, počkala jsem např. až mi zabral lék na horečkku a šla dát dětem něco k snědku, léky, okoupnout, uložit do postelí. Pak jsem zas sama padla....Nakoupil ten, kdo měl menší horečku....S jídlem - polotvary atd. Je to blbý, ale nedá se nic dělat, vzpomínám si na tu bezmoc, když se člověk plouží po baráku, bolí ho celej člověk, motá se hlava, třese se zimou....Ale co naplat, postižená dcera se sama o sebe nepostará a malej zatím taky ne, i když s tím to jde dopředu a bude čím dál šikovnější a nezávislejší. Heslo zní, vydržet - bude líp.