Dneska M. psal svou první "písemku" ... můj táta bydlí nedaleko od nás (bohužel na kole a autem to vyjde časově skoro nastejno) a v jejich vsi je moc sympatická malotřídka. Učí tam první a druhou, a třetí až pátou třídu... a tátova manželka tam dělá asistentku. Zvažovala jsem původně, že bych M. vozila tam, že bych přinejmenším neměla stres s vyzvedáváním na čas a že by mu to komorní prostředí vyhovovalo, ale začínají už v půl osmé, a to bychom s pětadvacetiminutovým dojezdem nedávali :( Nicméně je to pro mě škola, kterou mám "v hlavě" jako alternativu pro případ, že bychom ze dne na den museli domácí školu ukončit. A tak se snažím trochu koordinovat výstupy, jaké má M. s tím, co mají děti ve škole. No a dozvěděla jsem se, že v té škole děti i v první třídě píšou velkou pololetní písemku (váha se k ní přikládá jen v tom směru, aby rodiče měli zpětnou vazbu, co vše by děti měly zvládnout a jak to skutečně zvládají), tak jsem dneska matematiku cvičně dala M. zpracovat. A byla jsem potěšená tím, že většinu fakt zvládnul, ale o to ani tak nejde - věcně by zvládnul všechno, jen není zvyklej na to, že by měl pracovat nejen dobře, ale i svižně, ale že to zvládnul sám a dokázal se přitom řídit pokyny a zadáními, které normálně nepoužívá. A jeho to - kupodivu, velmi bavilo, zejména ten soupeř v podobě času byl asi dost dobrej :))
Ještě ho čeká čeština, to bude ještě zajímavější, protože se čtením občas válčíme velmi, tak jsem zvědavá, jak se s tím popasuje.
P.S. žádné srovnání, jak dopadají ostatní děti nemáme, ale o to mi ani nešlo