mám tu nějaký časopis, jmenuje se Chléb a další druhy pečiva. A je tu návod na šrotový chléb. Mám si pořídit pšeničný šrot. V mé mysli je šrot něco, z čeho dělal děda kdysi žrádlo pro kuřata a pro prasata. Co tím básník myslel ? Jsou to ovesné a pšeničné otruby ? Případně, kde šrot kupujete ?

A druhá věc, mám tu zvláštní návod na výrobu kvasu- totiž ehm mě ten můj kvásek prostě vždycky chcípne. Já bych si fakt nemohla pořídit tamagoči, by moc dlouho nevydrželo. A jak to mám krmit, tak to nekrmím a je tomu asi zima a často z toho mám skoro čistou režnou- bych s tím kváskem mohla plnit pepřové spreje. Taky někdy zplesniví a tak přemýšlím, že si udělám továrnu na penicilín. Kvásek si nekoupím, bo u nás ho nikde nemají a do města kvůli němu nepojedu na to jsem moc mega zaměstaná matka. Já když u nás řeknu, že chci kvásek, tak prodavačka na farmářském trhu jen tázavě zvedá obočí a zřejmě čeká, že za chvíli začnu zaříkávat Haré Krišna. Zkoušela jsem kvásek od kamarádek, ale taky nic moc, netáhnul a leckdy smrděl. Jak nikdo správně neví, jak má vonět- už si to holt nepředáváme z prabáby na vnučku, tak si lidi dávaj do chleba ledacos.

Jejich recept: 250 g žitné mouky a 250 ml vlažné vody a jednu nastrouhanou cibuli. přikryjeme a necháme v klidu v teplotě 30 stupňů po dobu tří dní.

No já nevím, znáte tenhle recept, s cibulí ? Neměl by se kvásek přikrmovat ? A kde mám sakramejdlo sehnat teplotu 30 stupňů, aneb jak psala Betty mac Donaldová- mám si ho strčit na tři dni do podprsenky ? Doma máme 21 stupňů. A za tři dni podle mě nebude ještě schopnej utáhnout celej chleba.

Tak holky co vy na tenhle recept, co na šrot a přidejte své oblíbené kváskové. Nejradši mám takové, co se vám nepovedly.