Pokud mám pocit,že se moje děti chovají nevhodně k ostatním,tak je usměrním,a vůbec nemám problém usměrnit cizí děti,pokud nezasáhnou jejich rodiče.Zrovna docela nedávno jsem byla s tříleťákem v Človíčkově,hráli jsme si spolu s nějakýma hračkama,přišla holčička a začala mi rvát hračku z rukou.Tak jsem jí prostě a jednoduše řekla,že se to nedělá,že mi ji brát nemůže,protože si s tím zrovna nyní hrajeme my a až si s tím hrát nebudeme,tak si hračku může vzít.Pak teda zasáhli její rodiče,že to nesmí.Problém s tím nemám ani nejmenší,vysvětlit cizím dětem,že se mi jejich chování nelíbí-samozřejmě v případě,pokud se mě nebo mých dětí osobně dotýká.Hlavně nerozumím jedné věci-když se někdo pohoršuje nad tím,že rodiče nezasáhnou v případě nevhodného chování jejich dítěte,a poškozený se neumí ozvat,kdo tedy dítěti má vysvětlit,že takto se chovat nemá a proč?Ty děti jsou snad jasnovidci,aby na to přišli sami?Kdo je tedy má učit,jak se chovat správně?A jinak ještě-já osobně se ozvu už proto,že bych se cítila jak největší blbka,kdybych dovolila,aby na mých dětech někdo páchal bezpráví.Cítila bych se špatně vůči mým dětem.Co to je za matku,když klidně jenom přihlíží tomu,jak jejího syna nebo dceru např. mlátí jiné dítě?Jak bych mohla svým dětem vysvětlit-"miláčku promiň,že jsem tě nechala bít,já se jenom neumím ozvat,je mi to hloupé,říct tomu cizímu klukovi,že tě mlátit nesmí,nebo že ti nesmí házet písek do obličeje,tak si nech synáčku pořádně nařezat".Jak bych se mohla podívat mým dětem do očí a vysvětlit jim,že za ně nedokážu bojovat a hájit je?