Jak je čtenářům jistě dobře známo, vogonská poezie patří mezi třetí nejhorší ve vesmíru, a dnes již klasické dílo „Ó fretná chrochtobuznosti!“ dokázalo obrátit nejeden žaludek naruby. Málo se však již ví, že i mezi Vogony je několik překvapivých talentů, jejichž dílo si zaslouží naši pozornost.


Mezi ně patří i teprve nedávno objevená část básně neznámého autora, s pracovním názvem „Utrpení mladého Vogona“. Doposud se podařilo ze starovogonštiny do češtiny přeložit pouze jeho název, ale i ten by snad již mohl stačit vnímavému čtenáři jako drobné vodítko na (jak je prozatím předpokládáno) pouti citlivé duše nešťastného vogonského mladíka noční(?) krajinou a jejím lkaním nad nenaplněnou láskou.

Za povšimnutí stojí rovněž i erotický podtext (viz např. pujný kandoch a zejména pak odkaz na kodytání kadytví), což lze považovat za poměrně odvážný krok. Avšak posuďte sami:


Štěpoluch těholojství
(Lásky marnost)

Konotoška celurínu ved hošlí mrečnou,
než datoš chmujný skráví oklapří.
Laniv uštrpe křípu ordě zpětivé,
v souteří lejchtur řečivo se publiční.

Štěpoluch, štěpoluch, rohlebe lutí.
Štěpoluch, štěpoluch, kandochu pujný.

Měřilík chřastinu jíše špátem rdosným,
ozubří žalose aj rozlusně vukalo.
Obrhojstvo vykoptil rybočan malpinný,
lža vespučír krábotal obrclím soutuší.

Štěpoluch, štěpoluch, návěží kroštu.
Štěpoluch, štěpoluch, luchénko pošná.

Vodolát brokotle malyše se houtvím,
šerbí mroučnou, smochátem lubivým.
Prad kolyše se jaluha sivě mazulí,
hvíždil chravoň juž kadytve kodytá.
Větebur vánivý, malyša blekudá.

Štěpoluch, štěpoluch, ach bajdo řoucí.
Štěpoluch, štěpoluch, těholojství.