Tragiko, těžko říct.

My jsme původně byli skupina domácích školáků, kterou si vzala pod křídla škola se vstřícnym ředitelem, která neměla zkušenost, ale chtěla nás podpořit. Ředitel načet zákon, řek mi, co od nás potřebuje (zprávu z PPP apod) a po pár měsících oboustranné spokojenosti mi volal, že na Kraji někdo začal řešit, že jim nějak skokově přibyli domškoláci a jede k nim kvůli tomu inspekce. Měli snad vše v pořádku, ale měli s tím kvůli nám asi dost práce a obhajování a ještě jsme pak dohodli nějaké další věci, co budeme vykazovat, aby byl klid.

Pak jsme spustili vlastní školu, hned po pár týdnech se nám ozvala první rodina do domácího vzdělávání, já věděla, že domškoláky chceme, takže jsem si říkala, že to uděláme stejně jako ta první škola s námi... a hle - dorazila inspekce (ne teda kvůli domškolákům) a měla zas jiný požadavky, než v té předchozí škole ve stejném kraji (tamta a naše škola jsou asi 25 km od sebe).

Takže nevylučuju, že ředitelé vědí, že v zákoně se toho moc nepíše a že se nedá moc předvídat, s čím přijde inspekce (a třeba u nás na hodnocení inspekce závisí výše dotací).


No a pak asi taky bude kupa ředitelů, který mají předsudky a prostě to nechtějí podpořit, protože jim na domácím vzdělávání něco vadí. Já např. opakovaně slyšela jako argument proti domácímu vzdělávání, že kdyby se všechny děti učily doma, tak učitelé přijdou o práci


Ostatně existujou i učitelé, kteří jsou schopní tvrdit, že ADHD neexistuje, že si to vymysleli rodiče nevychovaných dětí a podobný perly. Nebo učitelé, kteří ve sborovně napodobujou předkus postiženýho dítěte ze sousední třídy a děsně se tomu smějou.