Tragiko,
já bych například do žádné z našich místních škol svého syna nezapsala. Stačilo mi rozeslat maily ředitelům a všechny čtyři odpovědi mě totálně odradily. Mezi nimi však byla i jedna vyhlášená škola! Divné, ne?
Mám spolužačku (och ano, i já zase chodím do školy), která učí své děti doma a to, co mi vyprávěla, mě vyděsilo. Musí držet stejný krok se školou, na přezkoušení jsou skutečně přezkušováni: diktát, přepis, desetiminutovka.... jedním slovem děs! A musejí se učit stejné učivo prvouky, jako v té škole. Běda, když jsou o něco pozadu!
To bych nerozdýchala. To už bych rovnou mohla své dítě poslat do lavice mezi ostatní děti.
Vůbec se tedy nedivím, že se domškoláci koncentrují jen v určitých školách. Je to logické a pro přežití v naší divné společnosti nutné.
Život mě učí, že je asi lepší být exotem, než zapadat do "normálu", který vlastně vůbec normální není. Ale už jsem se moc rozepsala...