Nejstarší dcerka byla nejedlík od malička, pořád byla pod tabulkou, přibírala málo, byla drobná na svůj věk. To ji vydrželo až do předškoláků. Jídlo pro ni bylo zdržování, málo kdy si přidala nebo skutečně pochutnala, brala to jako "nutné zlo". Na žebra ji člověk mohl hrát jako na harfu. V předškolním věku ji začalo chutnat, v první třídě se z ní stal doslova jedlík. Přidává si jídlo, jí vše s chutí, nejí jen koprovku, jinak sní opravdu vše a docela velké porce. Nevím kam to jídlo dává, protože 7miletá prohlídka - výška 123 cm, váha 19 kg - 3.tí percentil v tabulce. A to není nijak zvlášť fyzicky aktivní.
Takže jídlo už u ostatních dětí tak neřeším .... , jsem od nejstarší už "poučená" , co já se s ní a s jídlem natrápila, a ono se to spravilo samo, stal se z ní "žrout" a stejně je "hubeňour"