Tak lyžák se školou bych asi dítěti dopřála, kdyby na chleba nebylo. Dosud jsem platila dítěti za lyžování mnohem víc (individuální výuka apod.).
Ale poslední dobou celkem často říkám „ne“. Syn je velmi asertivní při vymáhání různých věcí, které by si přál (herní konzole, motorové čtyřkolky, lepší mobil, lepší všechno…). Pro něj vždycky byla, je a bude tráva na druhé straně zelenější. Takže mě vychoval, jsem podobně asertivní při odmítání jeho požadavků a říkám mu věci už opravdu „natvrdo“. „Nemám prachy, jsem rozvedená máma, jsem na to sama nebo skoro sama…“ (bývalý manžel platí průměrné alimenty, nový partner není špatný, ale děti mi neživí ani nešatí, bydlí v mém domě, platí mi spíš něco jako podnájem plus příspěvek na energie, jídlo apo.). Syn je dost velký, ať si to přebere, jak chce. Myslím, že mu vůbec neuškodí, když pochopí, že peníze nepadají z nebe.
Ve skutečnosti nejsem v žádné zoufalé situaci, děti dostaly od Ježíška WiiU konzoli a k tomu několik her, plus drobné dárky typu judistické ponožky, knihy, cédéčka, lego…. Za samé jedničky má slíbené Assasin´s Creed. Ale všechno má svoje meze, když začne útočit, říkám věci tak, jak jsou.