Lásku a pochopení nikdo nevyjadřoval a pokud ano, tak právě prostřednictvím toho konzumu. Tak jsem se s tím, že nemáme dost, nějak nikdy vnitřně nesmířila a dodnes to vnímám jako selhání.

Katsue, smůla byla, že byli soustředění na materiálno, ale toho materiálna se jim nedostávalo. Takže ty jsi musela cítit deficit ve všech oblastech - ony děti z rodin, které třeba programově žijou alternativním životem taky nemají na co si ukážou, spíš naopak, jenže ta rodina se často soustředí víc na prožitky a vztahy, takže se to dítě "duševně naplní" něčím jiným.
Ty ses musela takhle naplnit jen "vědomím nedostatku" - nic není - ani vztahy, ani to preferované materiálno.

I když - takových rodin bylo dřív hodně - dětem se moc pozornost nevěnovala, rodiče spíš dělali, někdo musel, někdo aby "měl" a soustředění na zážitky prostě nebylo. Navíc ten studený odchov - většinou se nějaké mazlení moc nepěstovalo.