A ještě jedna věc.. moje mamka nikdy neodešla od mého nevlastního táty, který jí mlátil. Svých prvních devatenáct let života jsem žila ve strachu. Denně jsem musela hlídat situaci doma, jestli nebude táta ubližovat mámě-i často v noci, když jsem cítila napětí. Jednou můj táta škrtil mámu a když jí šly oči vsloup, málem jsem ho propíchla obrovským nožem-bylo mi devatenáct. Sekundu před tím, než jsem to udělala, jsem se z toho snu probrala a neudělala to. Asi nemusím popisovat, jak velký dopad to mělo na vývoj mojí osobnosti. Bylo i spousty jiných "chyb" ze strany rodičů. Tento březen budu dokončovat třetí rok psychoterapií a asi ještě nějaký rok potrvá, než sestavíme s terapeutkou mou osobnost pro žití, které bude pro mne spokojené.