Máš už syndrom oběti, ospravedlňuješ ho, i kdyby měl v dětství všechny choroby světa, nic neomluví to, jak se chová dnes po řekněme dvaceti třiceti letech.
Hlavně to někomu řekni, někomu reálnému... mámě, kamarádce, nenechávej si to pro sebe, i kdyby jsi se sebevíc styděla (a oběti se bohužel stydí). Někdo reálný v tvé blízkosti to musí vědět, čím déle to budeš tajit, tím to bude horší...
Nečekej na další ránu, víc ti poradí v místě bydliště na příslušném místě (Bílý kruh bezpečí, Rosa, atd.
Drž se a zachraň sebe i děti. Pak uvidíš, co dál.