Martino,
můj praděda byl Vojtěch a v době mého dětství se to jméno nedávalo (sedmdesátá léta). A když jsem před babičkou jako malá řekla, že je to hezký jméno a že by se mi líbilo pro dítě, tak se otřásla odporem a pravila, že "u nich" se na Vojtěcha pokřikovalo "Vojto, vem to hovno, schoj´ to" a že je to hnusné.
Stejně tak neměla ráda svoje jméno, který se tehdy nedávalo (Anežka) a když se začalo dávat po revoluci, kroutila nad tím hlavou, co je to za divnej svět.