lendul, vím, dcerce v důležitých věcech rozhodně neustupuji, stanovení diagnozy beru spíš jako radu k tomu, jak s ní jednat a zacházet, ale na druhou stranu si myslím, že dospělí by měli mít rozum a dítěti záměrně neubližovat, pokud nějaký problém má a toto za ubližování považuji. Kde jinde se má dítě cítit bezpečně než u sebe doma?

je mi jasné, že lidi i děti jsou zlý a poprat se bude muset ještě s lecčíms a ne všechno budu moci ovlivnit, ale třeba dědu ovlivnit schopná jsem.. taky to na ni zkoušel.. vyprovokoval ji k nepříčetnosti takovou kravinou, až mu jednu plácla, byly jí asi čtyři... a jeho nenapadlo nic lepšího než jí to vrátit, od té doby už si to nedovolil, dost rázně jsem mu vysvětlila nejen já ale i moje mamka, že plácnout by si zasloužit spíš on, než dcerka.