"Ale otázka zní, zda ve chvíli, kdy zjistili, že to manželství přestalo bejt funkční, udělali všechno pro to, aby to fungování do manželství navrátili, nebo si jen řekli "moc práce" a nechali to vyhnít, aby pak mohli bouchnout dveřma."

Lízo,
jenže na to řešení musí být vždycky dva - když se jeden šprajcne, neuděláš nic.
Já se taky rozváděla "kvůli blbosti", protože manžel ani nechlastal, ani nebyl agresivní, ani nijak výrazně neběhal za ženskýma... on jen na nějaký partnerství naprosto kašlal. Co by se snažil, když už jsme se vzali a máme dítě. Měl pocit, že mne tím má "jistou", pravděpodobně. No, neměl. A jakkoli o něm dodnes nemůžu říct nic špatnýho a vycházíme spolu velice dobře, tak vím, že by se nezměnil nikdy. On prostě nikdy jinej nebude. Těžko říct, jak moc je to jeho chorobou a jak moc povahou, osobně se domnívám, že ta povaha má lehce navrch.