Dneska jsem byla na návštěvě u kamarádky a byla tam její 60-letá maminka (čupr baba, byla jsem v šoku, že je v důchodu). A tak si stěžovala na to, jak je její dcera (moje kamarádka) svobodná, nemá děti a že by tak ráda měla takovou vnučku jako je má dcerka atd. A zabrousily jsme na téma rozvodů a ona si stěžovala, že její spolužák z výšky teď odešel od manželky za 24-letou ženskou a cože chudák ta manželka, 30 let se o něho stará a teď jí on odejde....a že jeden mladý příbuzný si našel rozvedenou matku tří dětí, že je to hrozné, že se stará o nevlastní...a jak je děs, že se lidi rozvádějí, tože za mladých let si nikdo nedovolil...kamarádka měla manžela alkoholika, zažila si chudina s ním svoje, ale v životě by ji nenapadlo se rozvést...děti mají vyrůstat v kompletní rodině...když si ho jednou vybrala, tak s ním má být....
No já jí vše odkývala, protože i jen náznaky odporu mi vyvracela upřímným zděšením. A v duchu jsem si říkala,že musím kamarádce (zrovna tam s námi nebyla) říct, aby proboha nikdy matce neříkala, že uvažuju o rozvodu s manželem...
Fakt musím uznat, že mě některé její názory šokovaly. Kdyby byla nějaká stará babča, tak by mě to nepřekvapilo, ale ona je doktorka, čupr ženská a vždycky jsem si jí moc vážila (neříkám, že už ne, neukamenujte mě za tuto větu). Ale fakt názor, že ženská musí zůstat s chlapem, ať se děje cokoliv, mě celkem šokoval, tak jsem si řekla, že se zkusím zeptat tady: máte stejný názor? "jednou sis ho vybrala, máte děti, tak s ním hodlej zůstat, ať se děje cokoliv". Nebo aspoň než děti odrostou.