Ahoj, tak to jste mne uklidnili
U nás jde relativně o toto: v období 2-3 roky byla dítě co si klidně lehlo na zem a bouchalo rukama a nohama a řvalo.. a mam dojem že jsme následně přešli do fáze, v které jsme nyní, ale mam dojem že to nějak stupňuje.
Pani učitelka ve škole si na chování nestěžuje, stěžuje si jen syn že ho dcerka ve družině terorizuje a nedá mu pokoj. Příklad byli venku na zahradě on chtěl dovnitř a ona ne a řvala tam prej jak pamanutá..
S tatínkem občas jde-musí, s babičkou jde jen když jde i syn, jinak ani omylem. Je to tzv mamánek bych řekla.
Okolní lidé jí vůbec nezajímají jako kdyby nebyli, neslyšeli, neviděli
Zažíváme s cény, že je 2 hodiny pd stolem a ječí, když ji chci obejmout atd tak se normálně rve svírá a stejně zase zaleze s větou vy-ty mne nemáte rádi.
Ale už mne dostala včera, kdy jsme před školou vystoupili z auta a jen kvůli tomu, že ona nezavřela dveře od auta se zasekla stála a nehnul s ní ani policista co děti převádí přes přechod.
A to je furt něco tomu podobného.
Vyleze ze školy vezme klacek a honí kameny v louží s tím že má louže ráda a nehne s ní nic a nikdo a lidi už vůbec.
Jsem jí řekla že může jít okolo pani učitelka a ona- a kde je já ji nevidím
Musím pořád vymýšlet jak ji motivovat, aby šla alespoň o kousek dál než ji zase něco zaujme jako bahno, které taky prej miluje
Kolikrát chci jít s jinou maminkou a popovídat si neni možné jelikož mi co pár metrů stojíme
Nechat vyřvat nepomáhá, po dobrém po zlém je bez úspěchu..
Takže tak to nyní je u nás...