Markéto, kdybych se z dětí nesnažila vykřesat co nejvíc, denně je nepopostrkávala a nezjišťovala, že některé se skutečně posunou, nemohla bych svou práci dělat. Ano, nemá smysl mít přehnané ideály, ale určitě má smysl vážit si každého dítěte, mít na paměti, že i já jej mohu v životě ovlivnit a dělat svou práci poctivě, tak, abych se za ni nemusela stydět.
Určitě se mi osvědčuje nebrat si práci domů (vyjímkou jsou např. pololetní písemky, ty se mi doma večer v klidu dělají dobře). Mít koníčka, u kterého vidím výsledky své práce hned. Hodně mi pomáhá, když mám možnost jít na školení, vidět jinou hodinu (např. své kolegyně), člověka to osvěží, má možnost načerpat něco nového. Bohužel těchto možností je strašně málo. Ale neučím zas až tak dlouho, abych měla recept na syndrom vyhoření... Zato si u některých kolegyň všímám, že ony už dlouho učí...