Taky o tom přemýšlím, ale vlastně říkám - jak píšou ostatní, odjakživa, odmala. Je pravda, že až v posledním roce začal prcek více vnímat, že je jiný než pětileté děti, naštěstí je hodně veselý a společenský, našel si prostě mladší kamarády a ti ve školce třeba ho zas mají rádi, že je s ním sranda, tak mi to povídají v šatně a umím si představit, co tam vyvádí :)
Ve škole to jistě bude jiné, možná horší, nevím, ale budem postupovat stejně, hlavně aktuálně, něco před 14ti dny nebo cobykdyby nepobere.
Takže ano říkat. A jednoduše. Jsi jiný, ale každý je nějaký..
Sama nevím, jak mu říct o epilepsii. Slovo je to těžké, obsah pro něj neznámý - záchvaty si nepamatuje, neví o sobě, ani o nich. Léky bere vzorně, jako samozřejmost, ví, že nadlouho.