1x za půl roku tedy není moc. No, mně moje matka taky před narozením první dcery řekla, ať s nějakým hlídáním nepočítám - a to jsem se po něm ani neptala. Nepočítám a nemám. Pokud už žádám o pomoc, znamená to, že krachly všechny ostatní teoretické možnosti. Nezabije mě to, ale normální mi to přeci jen nepřijde. Nechci, aby babička utopila svůj život ve vnoučatech, ale připadalo by mi normální, že o ně má zájem a že si s nimi o vlastní iniciativě chce vytvořit nějaký vztah. Což si moje matka vytváří převážně díky tomu, že se aktivně snažím prostor pro setkávání vytvořit já a za podmínek, kdy ji to žádné úsilí nestojí. S tvým plánem "pohlídat jednou za půl roku" to tedy taky na žádné zvláštní budování babičko-vnoučecích vztahů nevypadá.