Nikdo mi nikdy nehlídal a tak jsem veškeré činnosti tomu přizpůsobovala. Nějak jsem si zvykla a tak mi to nepřišlo. Zato když babička jednou řekla, že pohlídá od do, já si na to uzpůsobila program a ona se pak neobtěžovala mi sdělit, že se situace změnila a řekla mi to mezi dveřmi, když jsem jí malého přivezla, to mě rozzuřilo do nepříčetnosti. Že prej se jí už nechce a když jsem tam autem, tak abych ji odvezla tam a tam. Ty jo - to bych vraždila.
Takže jediný, na co se dá spolehnout, je hlídání v rámci mé rodiny - tj. manžel a děti.
A děti už vyrostly, tak hlídání nepotřebuju.