Přidat odpověď
Ten kabinet - no bodejď ne - docela živě si umím představit, jak bych jako dítě dopadla. Ale v některých současných školách je to podobné - tedy jako kdysi.
Ale ano - sakra si hlídám, aby na moje děti někdo neřval, učitelka je nešikanovala......... Nikdy jako dítě jsem neslyšela, že by se mě naši zastali, ač jsem měla pravdu - dospělý má přece vždycky pravdu a pokud ne, máš mlčet, protože je dospělý, vyžer si to až na dno.......
Ale na druhou stranu - nikdy jsem si jako dítě nebalila věci na tábor, nedělala svačinu, jídlo, nakoupit jsem mohla do místní sámošky se seznamem a když mi odmítli prodat pivo, tak se táta dožral, že jsem málo asertivní a aby mě to naučil, tak jsem tam musela chodit celý odpoledne až se mě sželelo jedné prodavačky, která mě znala. Poslal mě pro pivo do džbánku do hospody, kam bych nešla ani náhodou a já pak bloumala po okolí než jsem našla kluky, kteří tam místo mne zašli.
Moje děti si na tábor balí věci samy, já jen kontroluju a koriguju, nakoupit umí i ve městě a jsou rádi, že mohou, do hospody bych je neposlala ani náhodou ani pro limo, když potřebují, mám čas a neslyší - nemám čas, neotravuj - ale co po nich chci - mít vždy aktivní a nabitý mobil a kdykoli zavolám, ihned ho zvednout.
Myslím si právě, že v článku myslí, že když nás učitelé kopali do zadele, že jsme si vybudovali nějakou odolnost, no možná, ale nebyla to spíš nějaká forma citové deprivace?
Předchozí