Máme jehovistku - sestřenici - je u nich víc než 20 let i s manželem. Viděla jsem ji po mnoha letech vloni o Vánocích. Jeho jsem moc neznala nikdy, ale ona se chovala jako panenka na klíček. Strojený úsměv, strojené chování, nic přirozeného, co by vycházelo z ní. Bylo mi z toho moc smutno. Jejich rodiče to nesmírně trápí, ale ví, že s tím nic nemohou dělat, protože je to jejich rozhodnutí. Vyvézt z omylu, pokud je to hodně dlouho a z velkého přesvědčení, je nemožné, ta denodenní masáž udělá své.