Foxyno,
syn je posledního srpna, šel do školy hned v čerstvých 6 letech. Moje zkušenosti:
Fyzicky naprosto v normálu, spíše introvertní typ, jeho slabinou jsou pohybové schopnosti (ale to jsme věděli - vrozené dispozice). Je to typická panna, která má hluboký smysl pro řád a systém a nemá ráda změny (zvláště ty neočekávané). Žádné zásadní problémy ve školce ani nikde jinde neměl. Trošku jsem měla pochybnosti o dostatečné sociální zralosti, ale o odkladu jsem neuvažovala. Důvodem možná bylo i to, že kdyby odklad měl, chodil by pravděpodobně do třídy s bratrancem a já jsem cítila, že se od něj potřebuje "odpoutat" a nebýt s ním neustále tak těsně spojen. Začátek ve škole byl trochu náročnější, ale myslím si, že je to běžné u většiny dětí - nové prostředí, noví spolužáci, prostě všechno. Nejvíc jsem si přála, aby co možná nejdéle chodil do školy rád, takže jsme pečlivě vybírali školu a docela jsem si užila nervy, když to vypadalo, že do té naší vybrané to nevyjde. Vyšlo. Navíc má fakt skvělou paní učitelku - jejího přístupu si velmi vážím. Na systém ve škole a práci si zvykl docela rychle, na spolužáky to chvilku trvalo - nebo možná chvilku si zvykali i někteří spolužáci na něj? Do Vánoc se to naprosto srovnalo a "sedlo si". S učením neměl nejmenší problém, zvládal bez potíží. Letos chodí do druhé třídy, s velkou chutí a rád, hodně a dobře čte, nemá žádné problémy - snad kromě toho tělocviku, kde patří k těm nejméně obratným a pomalejším. Ale jemu to nevadí, snaží se a když se nepodaří, bere to tak nějak s humorem.
Přeju, ať už se rozhodneš jakkoli (a určitě dobře, protože ty znáš svého syna nejlíp), ať vám to dobře dopadne