Právě proto, že nikdo nemáme patent na rozum, nemáme právo na takový způsob prezentace kauz, kdy předestíráme jednoduchá řešení pro složité problémy a dopouštíme se zevšeobecňujících výkřiků, že matky nemají právo na rozhodnutí a 100% autistů jsou zuřiví šílenci.
Pro mě je takový způsob žurnalistiky (a myšlení obecně) neetický, neobjektivní, nebezpečný a naprosto nepřijatelný.
Lidí, potýkajících se s těžkými problémy s péčí o své blízké (nejen postižené, ale i seniory), jsem taky viděla hafo, ale přece to nemůžeme odmávnout s tím, že existují dvě možnosti - zničená rodina nebo ústav.
Znovu, nijak tím neodsuzuju lidi, kteří své děti a další členy rodiny do ústavní péče svěří.