Já jsem za totáče jako malá byla jednou v ozdravovně ve Vrchlabí. Celý pobyt byl ok, ale dvě věci mi utkvěly v paměti. První byla rozebírání čistého oblečení, pokud dítě nemělo podepsané oblečení, tak tím sestry mávaly (zvedla dívčí kalhotky a čí to je?). Už tenkrát jako malé se mi to nelíbilo. Navíc jsem špatně viděla, brýle jsem nenosila, protože o tom nikdo nevěděl a já jsem prostě nevěděla, že špatně vidím, nějaké tepláky (podepsané) jsem si nepoznala a kvůli tomu mě sestra seřvala. A druhá věc byla psaní dopisů - mezi dětmi se rozjela nějaká nemoc (angina?) a my jsme o tom nesměli domů psát, všechny dopisy nám sestry četly.
Pak těsně po revoluci jsem byla v lázních v Bělohradě, to už mi bylo cca čtrnáct a tam nebyl žádný problém, tam se mi líbilo.