Mandelinko, já bych taky chápala lékařovu nervozitu - ale jako adekvátní reakci na ni bych brala sebereflexi a práci na sobě samé, abych dokázala reagovat klidněji, rozhodně ne zbavení dítěte někoho, kdo je mu psychickou oporou. Vnímám to tak, že klientem je dítě - a v nemocnici by mělo jít o službu klientovi, do níž patří i minimalizování psychického nepohodlí. Pracovní komfort pana doktora vnímám jako sekundární.