Hádes byla říše mrtvých a označení Hádes je používané v Novém Zákoně. Ve Starém Zákoně je výraz hebrejský (šeol), při překladu do staré řečtiny se používal opět výraz Hádes. Před Kristem do šeolu odcházeli všichni lidé, někteří šli do místa utrpení, jiní do klína Abrahamova – zvláštního oddělení, kde byli ti spravedliví. Jedni se trápili a druzí se měli dobře. Po Kristově vzkříšení to je jinak, věřící jdou k Bohu. Nevěřící jdou dál do Hádu, říše mrtvých a místa bez Boha, kde trpí. Pak pro peklo (podsvětí, říši mrtvých) je další výraz: Gehenna. Tam přijdou lidi po soudu. Bible zná i Hádes jako osobu, nejen jako místo pro mrtvé. A ti bez Boha po posledním soudu skončí v té Gehenně.
Řecká představa o pekle (podsvětí, světě mrtvých) je tedy jiná než křesťanská. Určité věci společné ale najít jde. A Nový Zákon používá i ten řecký termín Hádes, což má svůj smysl.
Od biblického popisu je třeba odlišit jedna středověkou církevní nauku o pekle (a očistci, který Bible vůbec nezná) a pak ještě nauku o pekle neoficiální, různé lidové verze a pověry. Zde ještě další odklon od původního biblického popisu. Pro ilustraci, Bible třeba mluví o Ďáblu a ďáblech (tj. Luciferovi, Satanovi a démonech), to jsou duchovní bytosti, Lucifer byl původně anděl sloužící Bohu. Pak tu jsou lidové představy o čertovi a čertech – s rohy, kopyty a ocasem, které s biblickým popisem mají společného pramálo. Správný obraz světa mrtvých je třeba hledat v Bibli a ne lidových představách. Stejně jako jsou jiné zázraky v Bibli a zázraky z katolických legend. Např. sv. Starostu její otec chtěl provdat pohanskému (snad vizigótskému) králi. Zázrakem jí narostl plnovous a král ji pak už nechtěl, její otec ji za tento zázrak nechal popravit. Bohužel mnoho lidí má o křesťanství právě díky katolickým legendám a různým pověrám značně zkreslené představy. U téhle legendy to je očividné, ale u jiných věcí to lidi berou jako normální. Co učí Bible ve skutečnosti lidi buď nevědí, nebo díky legendě je to zcela zastřené falešným obrazem.