Ale podle mě je jedno, jestli věřím, že je posmrtný život, nebo není. Je mi to srdečně fuk - buď pak bude, nebo ne.
A s vírou v Boha to je stejně. Žiju slušně, snažím se nikomu neškodit, pomáhat, užívat si,... Ať bůh existuje či nikoli.

Já náboženství nepotřebuji. raději si pomáhám sama a nečekám na vyšší moc. Chápu, že se kní ale lidé obrací v případě velkého neštěstí (např vážná nemoc, úraz, či smrt dítěte či mladého člověka), kdy sami nic nezmůžou. Poté je víra asi velkou úlevou v bolesti.