Já ji taky dlouho neměla. Ale vůbec. Ve víře nejsem vychovaná a svoji víru dodnes chápu velmi intimně. Ale... V posledních letech se to nějak změnilo. A já, která odmala odmítala katolickou církev, se stala jejím členem. Kdyby mi to řekl někdo třeba před 10 lety, naprosto bych mu nevěřila. Nejde to příliš popsat slovy, jen prostě hluboko ve svém srdci cítím, že tohle je to pravé pro mě. Bylo to zvláštní poznání - najednou jako by všechno začalo dávat smysl a do sebe zapadat... A to mám zkoušku z filosofie a měla jsem debaty se členy mnoha církví, dokonce i s jehovisty, ale po letech hledání najednou přišlo tohle poznání... A co se týče toho sdílení - právě v této době poznávám, že je to (aspoň pro mě) další level... Jiná rovina, která naprosto nevylučuje tu rovinu osobní, velmi intimní - ta vždy zůstane tou základní...