Ty dopisy jsou hrozně neosobní proto, protože ti Afričané mají zcela jiný život, nejsou zvyklí psát dopisy (esemesky, maily...), nejsou zvyklí psát vůbec nic. Tohle je koordinátoři postupně učí. Většina těch dopisů je hromadně nadiktovaných, protože pro Afričany je normální osobní kontakt, kdežto pro Evropany možná v dnešní době spíš ten písemný. Já jim taky píšu většinou jen o městě, kde bydlím, o zemi nebo třeba pár vět o rodině. Ale musíme si uvědomit, že oni jsou absolutně jiná mentalita, jde o lidi z nejvíc chudých zemí, kteří jsou sice šťastní, ale to je asi tak všechno.

Každopádně je pravda, že tento projekt ani není moc pro lidi, kteří z něj chtějí pociťovat něco osobního, jakože udělali něco velkolepého, protože sice vám někdo poděkuje, ale právě tím "nadiktovaným" způsobem. Mně to neva, nehledám v tom osobní rozměry.