Když někdo takto komentuje chování mých dětí, tak jim potvrdím, že naše generace se takto skutečně nechovala. Nesměla. Že se od nás vyžadovala absolutní a okamžitá poslušnost, protože v případě neuposlechnutí nás čekal docela tvrdý postih - výprask, pár facek, výčitky, jaké jsem hrozné dítě, jakou dělám ostudu, že rodiče nezažili, aby se nějaké jiné dítě takto chovalo, že mě nebudou s sebou nikam brát, že jsem nevychovaná atd. atd. A že jsem se takto chovat nesměla také proto, že jsem od roka chodila do jeslí, a tam se s námi nikdo nebavil a museli jsme fungovat jak hodinky - čůrat na nočník, sami se oblíct a svlíct, najíst se, umýt se, na povel usnout a nedebatit. A hlavně jim řeknu, jak jsem strašně ráda, že už jsem dospělá a nemusím toto zažívat, že na své rané dětství a působení rodičů a vychovatelů nerada vzpomínám a nechtěla bych, aby podobné vzpomínky měly i mé děti. A že i když mé dítě teď působí nevychovaně, tak doufám, že do jeho dvaceti let se mi ho vychovat podaří.