Jano,
no, upřímně - zvažovala jsem to před nástupem do první třídy taky, ale já jsem strašný nepřítel tahání dětí k psychologům a do různých poraden (byť nám to ve školce omílali každej rok několikrát, že by měl jít do specky), a nakonec jsem po hovoru se svým známým psychologem dala syna do úplně normální školy. Navíc tam sám chtěl. Ve třetí třídě začaly problémy, ne s učením nebo chováním, to je víceméně v normě, ale právě s tím, že nemá kamarády. Jenže on by je nejspíš neměl ani v té "specce", se svojí povahou. V zájmových kroužcích je to lepší, ale tam chodí jednou týdně, což je trochu málo. A jediný kluky, který pokládá za kamarády - syny mojí nejlepší kamarádky - má až na Vysočině, kam navíc nejezdí přímej autobus.