Ahoj Jadine,

naprosto tě chápu. Zamýšlela jsem podobný příspěvek zrovna v sobotu. Taky máme takového syna. Zřejmě má vyšší IQ, právě nás poslali z PPP do akademie nadání.

...a setkávám se s těmahle reakcema fakt často. Bydlíme daleko od rodiny a když tam jedeme na víkend, tak se to dá zkousnout. Když jsme tam týden a nedej Bože déle, tak jsem namrtvici z těhle poznámek. Já o tom nadání teda nemluvím. Ted´ si moje mamka naštěstí přečetla nějaký článek a sama s tím přišla, ale i tak neustále prudí s dusledností. Já považuji za normální, že dítě diskutuje, že musím svoje názory a postoje obhajovat, ale v naší rodině se to moc nenosí.

U nás je to ale s tím chováním jiné, on je celkem v pohodě, není tvrdohlaví, zeptá se, vysvětlíme a on zpravidla poslechne na čem se domluvíme. Má rád věci dopředu naplánované. Ale problém máme v cizím prostředí. To se naše inteligentní dítě promění třeba v kňourající kočku a vydrží mu to i několik hodin. Takhle když pak komunikuje s babičkama tak to je teprve mela. Neb děti nechodí do školky, často se stěhujeme, kolektiv normálně vyhledáváme a mezi détma to nedělá. On jen nesnáší takové to hlasité vítání a objímání, pusinkování (to je běžné u našich) a u tchýně zase nesnáší takové to šilání a pitvoření se (to nenáviděl už od miminka!). To se prostě pak stáhne do takovéhle podoby a je to.

Ted´ to předvedl, když u nás byla na víkend na návštěvě moje ségra. Jak jsem ted´ asi i pod vlivem hormonu, tak jsem pak probrečela celé odpoledne. Když se mě ségra začala vyptávat, jestli se jako stydí mě, vlastní matky, ve vlastním domě, že to jako není normální atd.. Ale já prostě nemám sílu někomu neustále vysvětlovat, že je prostě na určité věci citlivější. Že nesnáší, když se ho bezprostředně po akci začneš vyptávat na dojmy a předstíráš nadšení. On až bude chtít, většinou druhý den, začne vyprávět sám a vydrží mu to i celý den. Je prostě jiný. Je jiný i než jeho bratr. A mě je to pak líto, když je lidi porovnávaj.