nevím, jak podpořit, jen se podělím o zkušenost a cítění.

Tak nějak podobně. Zavolala mi kamarádka, že je to takhle. Nechci podrobnosti, tuším, že sem možná chodí, ale nenapíši nic zlého, max. odkopu sebe.

Prostě nález, zapouzdřený. Úplně mne to sestřelilo, ale dopovídala jsem to s ní v klidu. Odmítla chirurgický zákrok, vlastně mne rozbrečela až ve chvíli, kdy mi řekla
"hele, vyklizená ženská nebudu, když to nedopadne, tak umřu, tak co, děti mám dospělý....ale já na to jdu jinudy"

Jde. Je to druhý rok, i když s ní moc nesouhlasím, jsem panikářka... "odstraňte tu věc" - zlepšuje se to, alespoň dle toho co říká.

Tak já prostě nevím. Sama jsem v takovém napětí, kdykoliv jí volám a asi tušíš, jak zní má první otázka (bydlí opravdu daleko, kdyby byla v dosahu, asi se vídáme)