brouculko,
názor je to hezký, ale to je asi tak podobný, jako když řekneš člověku v těžký depresi, že by se měl vzmužit.

Souhlasím s Hroudou. Nemyslím připomínat, že může umřít, ale i o té alternativě mluvit jako o jedné z možností, která může a nemusí nastat. Aby nebyla sama, aby mohla mluvit o svém strachu z umírání, aby si mohla uspořádat věci. V takové situaci ani nejde nic říkat, protože je to tak strašný. Proto každej blekotá to bude dobrý, naděje umírá poslední a tak. Můžeš tam ale být, můžeš jenom mlčet, držet za ruku. Můžeš pomoct nechat prožít emoce- ty negativní a smutné. Můžeš plakat s ní, když to budeš cítit taky. Prostě s ní jenom být. Tohle se musí odžít, to opravdu nejde jinak, když už to přišlo. Když jí pomůžeš překonat ten první hlavní šok, možná potom může začít sbírat síly k nějakému boji. Ale to první období má bohužel svoje zákonitosti- někdo je v šoku, někdo se sesype. A teprve po prvotní hrůze může přijít nějaká práce. Tohle pomáhání je ale pro opravdové přátele, to jen tak každý nezvládne. Kamarádka má v tobě určitě oporu.