Jestli si vzpomínáte, tak jsem asi před rokem psala, jak mě niční drtí a fyzicky napadá vlastní syn 17-let. Nevěděla jsem co s tím...tak že, bylo to čím dál horší, já chodila s čím dál více modřinami a více slzami, tahal ze mě peníze, vydíral, dělal nátlak mlátil mě atd. zjistikla jsem, že už fak nemohu a spojila s kurátorm, který okamžiutě naavrhl diagnostický ústa, dala jsem synovi volbu but cílená terpaie, návštěvy kurátora, úplná změna chovánáí a nbo diagnosták. Chvílůi byl štaj vybral si tu lepší variantum, vydrželo mu to přesně pár hodin a uzž začal opět vystrkovat růžky a zkoušet staré vzory. Tak že jsem viděla že je konec. Bylo vydáno sopředběžné prohlášení a za 3 hod mě kurátorč pracovnice soudu a eskorta kluka odvedla a odjela do daignostáku. Musáí se to dělat taktio, protože ten dotyčný může chtáít utéc atd. Nikomu to nepřeji zažít ten pocit, když vám takto odvádí dítě.které to vůbec netuší Ale vím, že jsem udělala co bylo v mých siláích. akle nikomu to psycho nepřeju, když víte, že k tomu druhý den dojde a vy musíte dělat jako že nic..aby neudělal něco nepředloženého vám nebo sobě. Je to psycho nejvyšščího kalibru, jsem ráda že jsem tu sílu vv sobě našla, ale jestli se syn té šance chytí, netuším. Je šílené když vá domácí násilí dělká partner ale u vlastního dítěte je to 100x horší a jenom pro všechny. jakmile na vás jednou partner zle šáhne a projde mu to, tak toho nikdy nenechá at si to přejete sebe víc. Tak že okamžitě to řešte....