Tak já pamatuju dobu, kdy se šuškalo, co má vyjít a stálo se na to a kdy se předávaly nesehnatelné knížky z ruky do ruky, z těch dob ve mě zůstalo trochu snobství a trochu přesvědčení, že se maj číst prověřený věci. Dneska, když vlezu do knihkupectví a prokousávám se návody, jak být štíhlá, krásná, mladá, bohatá, jak dobře vychovat děti a uplatnit se v práci, jímá mě malinko hrůza a nakomec zavolám kámošce: "nemáš něco ke čtení,"
Možná je to dinosourství v nás, ale za poslední rok se mi nestalo, že by mi někdo půjčil nebo doporučil něco novýho.(na vyžádání)
Ale já nejsem dobrej případ, cítím se zamrzlá v pocitu, že to důležitý už jsem stejně četla ..

to víš, čtenář, co tak můžeš čekat:)