Dobrý den,

pře 8 měsíci jsem tu zakládala téma o tenkrát mém 27 měsíčním synkovi a o mých obavách z PAS. Dr. Krejčířová nám ho následně vyloučila, ale v té době bylo synkovi pouhých 19 měsíců a myslím, že diagnózy se mohou věkem měnit. Já si totiž stále nejsem jistá tím, že je vše v pořádku, když opomenu to, že syn prakticky nemluví, zaráží mne způsob jeho hry, tedy v podstatě nehry. Jsou dny, kdy si hraček absolutně nevšimne, bezcílně chodí po domě a nudí se. Miluje misky a mísy a pokličky, vyhazuje je ze šuplíků, hračky z boxů (cílem je mít prázdné boxy), různě si je překládá z místa na místo, otáčí je dnem vzhůru, jezdí s nimi po bytě, zkouší je roztáčet. Není to tak, že by u toho vydržel hodiny, zpravidla rozhází, párkrát zatočí, přendá tam a zpět a jde od toho. Já to uklidím (popřípadě to uklidíme spolu), ale druhý den zase, někdy se to opakuje třeba i třikrát denně. Má období, kdy ho to baví více, kdy méně. Stejně tak miluje dveře, ty doma už má dost okoukané, tak je nechává na pokoji, ale jak přijdeme někam jinam, tak je musí ozkoušet, např. i v ordinaci u doktora. Je nemožné ho tam udržet na klíně, začne se vztekat a ječet a už šmějdí a otvírá skříňky a vytahuje zásuvky.. Rád hází čímkoli, kamínky, balónky, hračky, je to taková demoliční četa, snažím se být dost důsledná, vysvětlovat, ale nějak se to míjí účinkem.
Existuje i symbolická hra, ale jsou to jen takové střípky. Jezdí s auty funkčně, ale dlouho také ne, jen je pořád někam přenáší, nas stůl při jídle, potom do postele na spaní... Teď jsme byli v Ikee, tam si krásně hrál s dřevěnou vláčkodráhou, vagonky spojoval, dával je na koleje, houkal, ale myslím, že to bylo hlavně tím, že je to pro něj neokoukaná hračka. Vezme si plyšáka a udělá s ním paci, paci, ale bere si pouze toho konkrétního plyšáka, na kterém jsem mu to kdysi ukázala, dokáže mu dát najíst, vyčistit mu zuby i ho dátna nočník, ale pouze tehdy pokud mu to já řeknu. Nedávno u kamarádky našel panenku a hned, že mimi a dal ji do kočárku, ve kterém před chvilkou leželo miminko a houpal ji. Ale to byla vyjímka, on spíše kočárek vozí za kolečka. Kolečka celkově miluje, rád mi je ukazuje v knížce, při vkládání tvarů, je to první po čem sáhne.
Napodobuje činnosti, ale zase ne nějak extra, telefonuje, míchá, češe mne i sebe, utírá prach, vysává.. Je tulivý a mazlivý. Oční kontakt jak kdy,reakce na jméno, jak kdy, ale řekla bych že tak z 60% určitě je. Porozumění má celkem ok, vyzkoušeno na obrázcích, naskakuje už i takové to hlubší porozumění typu, z čeho se pije, co jezdí po kolejích, čím odemykáme.. Dává si dohromady logické souvislosti, jakože klíč patří do zámku, špinavé prádlo do koše, .. Vím, že podle mého popisu se vám bude jevit ok, ale já stále cítím, že jsou okamžiky, kdy ho nedokáži plně pochopit a proniknout k němu. Může to vše dělat ta absence řeči? Syn má cca 50-60 slov ( pro okolí srozumitlných tak 10, zbytek jsou citoslovce a patvary ) Je hodně negativistický, nerad plní pokyny, ač jim rozumí, v kolektivu dětí je dost neukočírovatelný, chodíme na kroužky, místo básniček, malování, apod. by si chtěl dělat vlastní činnosti. Máme možnost občas nakouknout do MŠ, pracuje tam mamka, dětem bourá stavby, vytahá všechna auta a traktory, chvilku s nimi jezdí, otvírá skříňky, při jídle samozřejmě nesedí, kolektivní pokyny vůbec nevnímá, děti mu nevadí, ale nehraje si s nimi. Nechat ho tam chvilku samotného je nemožné, učitelka by se musela věnovat pouze jemu, není ochoten akceptovat jejich režim.
Chtěla jsem to napsat stručně, ale nepovedlo se, tak se omlouvám. Vím, že se ty dlouhé romány už někdy obtížně čtou a člověk se v nich ztrácí, ale chtěla jsem popsat vše, jak mi to přicházelo na mysl. Děkuji za názory apřeji pěkný večer.