Obvyklý mýtus je, že housle jsou těžší, ale je to celé složitější. Správně je odpovědět, že to je jako srovnávat jablka a hrušky. Každý ten nástroj má totiž naprosto jiné nároky.

Housle jsou těžší v začátcích. Už jen naučit se utvořit tón zabere minimálně několik měsíců, u někoho i let. Na klavíru to takový problém nebývá, nějak na něj brnknout umí každý. Houslista se neobejde bez hudebního sluchu, klavírista na zcela začátečnické úrovni jakž takž ano. Z toho tedy vyplývá, že první rok nebo dva bude určitě klavír jednodušší pro všechny zúčastněné.

Pak se ale náročnost vyrovnává a posléze převáží ve prospěch klavíru. Od chvíle, kdy umí houslista tvořit tón, piluje vlastně stále stejnou techniku. Hraje jednu melodickou linku (maximálně dvě). Náročnost se přesouvá do hry rukou, hlava to má lehčí.
Naproti tomu u klavíru roste náročnost neustále a technika se s rostoucí náročností skladeb musí proměňovat. Klavírista zvládá hrát obvykle 4 až 10 melodických linek naráz. Náročnější skladby v podstatě nemůže hrát z not, musí je umět zcela zpaměti, protože je to strašně náročné na mozek. Má-li hrát slušně (nejen přehrávat "Pro Elišku", ale skutečně hrát s výrazem), musí ovládat úhoz každého prstu zvlášť. A to mluvíme stále jen o klasické hudbě, například v oblasti improvizace je ten rozdíl ještě markantnější.

Shrnuto: pokud se bavíme o úrovni dětského hraní v prvních ročnících ZUŠ, pak ano, housle budou náročnější. Pokud vám ale dítě u nástroje vydrží 5 a více let a bude hrát skutečnou muziku, nadře se s piánem minimálně srovnatelně, spíše víc.

A mimochodem, oblíbené úsloví, že "Kdo se naučil na housle, naučí se už na všechno", vám řekne každý, jen ne muzikant. Ten totiž ví, že je to naprostá pitomost. Opravdu si myslíte, že houslista bude mít o moc snadnější výuku hry na bicí, než klavírista? Kdo se naučil hrát na housle, má pravděpodobně hudební sluch, nic víc.