Já jsem spíš realistka než optimistka.

Je to holčička. To bych brala jako bod plus.

Můj syn se narodil ve 27. týdnu také s vyšší hmotností než v tomto týdnů bývá. Týden byl připojený na plicní ventilaci. Po narození byl kříšení (to jsem zjistila až v jeho 2 letech). Zatím co on byl na JIPce, já ležela na gynekologii v pokoji s dalšími třemi ženami. Z čehož jedna měla zastavený předčasný porod a chystali se jí propustit do domácí péče. Za mě to byla naprostá hrůza. Po císaři jsem se kvůli komplikacím dva dny ani nehla a nemohla jsem si v klidu ani pobrečet. Nemocnice byla daleko od domova. Byla jsem tam sama a utápěla jsem s v tom. Navíc to jejich tlačení do ostříkávání bylo velmi nepříjemné.
Malého jsem viděla po 3 dnech, kdy jsem si ho mohla alespoň pohladit. Po 10 dnech mě propustili z nemocnice. Za malým jsem dojížděla vlakem víc než 50 km.
Kojení se mi nerozběhlo. Bylo to vždycky spíš takové odflusnutí, které jsem s sebou vozila. Po měsíci když byl syn na oddělení intermediální péče jsem si ho mohla poprvé pochovat. Žádné klokánkování nic takového tam nebylo. To už bych si dneska, ale prosadila. Hned, jak by to šlo. Myslím, že to psychicky pomůže matce i dítěti.
Po 2,5 měsíců mě za ním přijali do nemocnice na oddělení nedonošených. Pár dnů byl ještě ve vyhřívaném lůžku a potom mi ho dali s postýlkou na pokoj.
Už od inkubátoru jsem se s ním učila cvičit Vojtovu metodu.
Syn po narození žádné vážnější komplikace neměl. Domů byl propuštěn jak jinak než jako naprosto zdraví.

Dnes je mu 6 let a je kombinovaně postižený.

Co bych zpětně udělala jinak? Určitě bych si prosadila klokánkování. Trávila bych s ním daleko více času. Zapomněla na starosti a užívala si každou chvilku, kdy jsem s ním. Nenechala bych se sebou v nemocnici zametat. Absolutně bych se nevzrušovala kvůli kojení. Buď to jde nebo ne a když to nejde, tak to nebudu lámat přes koleno a trápit se tím. Mateřské mléko není žádný zázračný lék, které dítě uzdraví.

Co bych doporučila? Sehnat si monitor dechu. To mi doma hodně pomohlo. Začít hledat dobrou a schopnou rehabilitační a neurologa, který Vás provede nejdůležitějším obdobím, což je prvním 6 měsíců. V této době se dá hodně věcí zachránit, ale důležitá je včasná a správně prováděná rehabilitace. Ta může lehké pohybové postižení potlačit a těžší zmírnit.

A co na závěr? Mladší syn se narodil v termínu a nakonec má ve 4 letech diagnostikovaný dětský autismus.

Člověk by nikdy neměl počítat s tím, že jeho dítě bude zdravé. Měl by dělat maximum pro to, aby mu pomohl být zdravím.

........

Píšu to hlavně proto, že někteří rodiče předčasně narozených dětí se nechají uchlácholit tím, že jim po propuštění z nemocnice řeknou, že jejich dítě je zdravé. Oni už s dítětem potom necvičí a dál víc nepracují. Přistupují k němu jako ke zdravému. Jenže například dětskou mozkovou obrnu často diagnostikují až okolo 1 roku věku dítěte.

Přeji mnoho štěstí.