Dobrý večer maminy,
jak tak brouzdám po netu, napadlo mě, že bych měla po téměř půl roce napsat sem na rodinku, jak to s mým Honzíkem nakonec všecko dopadlo...třeba to jednou pomůže nějakému jinému prckovi a jeho mamině...
..po celé té patálii u urologa jsem vážně měla nervy "nadranc" a třebaže jsme měli po pátečním zákroku přijít v pondělí ještě na kontrolu, vykašlali jsme se na ni a šupajdili normálně do školy, musím podotknout že za úpěnlivých slibů prcka, že budeme s pinďou trénovat trpělivě kousek po kousku, bylo pro nás důležité, že jsme věděli že zánět tam žádný nebyl a předkožka šla v ordinaci přetáhnout...no a fakt je ten, že po měsíci každodenního tréninku kousek po kousku máme dnes po trápení a jsme tomu oba moc rádi. Tehdy jsem se neudržela a napsala možná trochu zaslepená mateřskou láskou svůj názor na doktora (už nebudu zmiňovat jeho jméno) a nedávno jsem náhodou zjistila, že i on napsal své hodnocení na mě :o)...toš si mě pamatuje, což asi vypovídá o tom, že jsem jak on říká - poněkud hysterická, no co už se sebou nadělám, hlavní je, že máme pokoj a můžem se věnovat dalším bolístkám...každá mamina ví, že s dětma je furt co řešit přijde mi stejně zvláštní, jak jsou lékaři v tomhle tématu nejednotní